אורלי לוי עמדה בפתח דירתו של אברהם מזרחי, בדיוק כמו שעשתה בכל בוקר בשמונה־עשרה השנים האחרונות.
Я стояла у плиты и помешивала остывающий суп, когда услышала за спиной знакомое шуршание. Елена Петровна
– Você gastou duzentos e trinta reais num tênis pra criança? Pirou de vez? Me virei tão rápido que o
At seventy-two, Eleanor found herself standing in a dream that had stalled for fifty-three years—back
– Ty si fakt kúpil Matejovi zimné topánky za šesťdesiat eur? Zbláznil si sa? V poslednej chvíli som zachytil
Jeg stod i køkkenet og hakkede gulerødder, da jeg hørte lyden. En nøgle der blev stukket i fordøren.
Stál jsem u kuchyňské linky a míchal kafe, které už dávno vychladlo. Dagmar, moje tchyně, se přehrabovala
Das Unwetter riss schon seit Stunden an den Fensterläden, als Hildegard dieses leise, klägliche Jaulen hörte.
— Ai dat două sute patruzeci și șapte de lei pe ghetuțele Anei? Ți-ai pierdut mințile? M-am întors atât
My mother-in-law slammed the pot lid down right in front of my children’s faces. “