Já ti to říkala kam peníze odnesl, tam si jdi taky večeřet! A k snídani taky, mimochodem, prohlásila žena a usadila se do křesla s pletením.
Lído! Jsi doma? zavolal manželka Václav, když vešel do bytu.
Jsem v kuchyni, odpověděla Ludmila.
Dnes přišla domů dřív a pustila se do přípravy večeře.
Václav se převlékl, umyl si ruce a vešel do kuchyně.
A proč se nechválíš? zeptal se.
Zajímavé, a čím bych se měla chlubit? podivila se manželka.
Cestou domů jsem potkal Ritku z tvého oddělení. Říkala, že vám dnes převedli čtvrtletní prémie. Pěknou.
Převedli, to je pravda. Ale co z toho máš ty za radost?
Jak to, co z toho? Včera jsem ti říkal volala máma, prosila, abychom pomohli Zuzce s hypotékou. Ty jsi řekla, že nemáme peníze. Tak teď jsou. Pošleme jí deset tisíc, co? navrhl Václav.
Na co přesně? zeptala se Ludmila.
Nehraj to, víš přece, že je pro Zuzku těžké splácet hypotéku sama. Zavolám mámě, řeknu jí, že peníze pošleme, řekl Vašek a sáhl po telefonu.
Stůj! Zadrž! Řekla jsem snad, že jsem ochotná platit hypotéku za tvoji sestru? zarazila ho Ludmila.
A proč nepomoci, když peníze máme?
Začněme tím, že peníze nejsou naše, ale moje. Je to prémie, kterou jsem vydělala tvrdou prací tři měsíce!
Co si myslíš, Václave, že jsem dřela od rána do večera jen proto, aby tvoje sestra měla radost? To byla moje jediná motivace?
Lído, ale ona má děti!
Václave, já taky mám dítě. Naše dcera Věra jestli si, samozřejmě, vzpomínáš studuje druhak na vysoké a bydlí na koleji v jiném městě.
A každý měsíc jí posílám peníze na živobytí. A tys jí za ty dva roky dal aspoň korunu?
Vždyť vím, že ty jí posíláš.
A možná by ji potěšilo, kdyby od táty dostala aspoň tisícovku na punčocháče? zeptala se Ludmila. A tvoje sestra, než se pustila do hypotéky, měla zvážit, jestli ji utáhne.
Ale banka jí to schválila, připomněl Václav.
Přesně tak. V bance pracují chytří lidé, kteří umí počítat. Spočítali, že Zuzka na to má. Pokud jí chybí, tak je prostě špatně utrácí.
Třeba moc chodí do kaváren a salonů místo aby splácela. Takže já její rozmary platit nehodlám!
Večer Václav zaslechl, jak Ludmila telefonicky oznamuje matce, že jí právě poslala osm tisíc.
Zajímavé: pro Zuzku peníze nejsou, ale pro mámu hned ano, rozhořčil se.
Ano, Václave. Máma má rozbitou protézu, musí k zubaři. A důchod nemá zrovna velký. Navíc je to moje matka, zatímco Zuzka je mi cizí člověk, vysvětlila Ludmila.
Ale Zuzka je moje vlastní sestra! připomněl jí Václav.
Správně: tvoje, ne moje. Tak proč mám já platit?
No, jestli tak, tak pozítří dostanu výplatu a pošlu jí peníze sám, řekl Václav.
Prosím tě. Jen nejdřív pošli, jako vždy, deset tisíc na společný účet, odpověděla žena.
Lído, už dlouho se chci zeptat: není deset tisíc moc? Nemohlo by to být míň?
Může být míň, akorát pak bude k večeři špagety s kečupem místo domácích řízků. Nebo můžeme neplatit nájem a nekupovat prášek, usmála se Ludmila.
A nejde to vést hospodárněji, aby zbylo na řízky i na vše ostatní?
Chceš to zkusit? Když se ti to povede, ráda se přiučím.
Tím rozhovor skončil. Ale Václav si nějak myslel, že Ludmila svou hrozbu neprovede, a poslal sestře skoro celou výplatu.
Jenže se mýlil. Druhý den, když přišel z práce, na kuchyni nebyla ani stopa po večeři.
Lído, co dneska bude k večeři? zeptal se.
Podívej se do ledničky, odpověděla žena.
Václav nahlédl bylo tam prázdno. Jen v dvířkách stála osamělá láhev kečupu a v zásuvce na zeleninu ležela dvě scvrklá jablka.
Lído, tady nic není.
Vážně? A co tam mělo být? Ty jsi tam něco dal? zeptala se. Nevíš snad, že aby z ledničky něco bylo, musíš tam nejdřív něco dát?
No tak, já mám hlad, řekl Václav.
Chápu. Ale já tě varovala: kam peníze odnesl, tam si jdi večeřet. A snídat taky, prohlásila Ludmila a usadila se s pletením.
Nezbylo mu než jet k matce.
A druhý den tchyně Nina Vladimírovna přišla osobně vychovávat snachu.
Po dlouhé výpravě tchyně Ludmila řekla:
Nadarmo jste se namáhala, Nino Vladimírovno. Nic nového jsem neuslyšela. Vím, že jsem špatná manželka. Možná by měl Václav k vám přestěhovat? K čemu mu taková jsem?
Nekecej hlouposti! Vdala ses, tak žij s mužem! odsekla tchyně.
Všechno je jasné. Já jsem špatná! Ale byt mám dobrý, plat skvělý, prémie taky! Jediný problém: nechci se s vámi a Zuzkou dělit!
Tak jste se rozhodli synovi vyčistit kapsy? Tak si ho ten měsíc uživte sami. Jen pamatujte: párky nejí. Od kuřete taky ohrnuje nos.
Takže k večeři řízky s bramborem a salát. Nebo závitky ale hodně masa. No, určitě se zorientujete. A jeho prádlo taky vyperete.
Ludmilo, ty jsi se zbláznila? Vždyť jste nějak žili předtím! podivila se tchyně.
Žili, občas docela dobře, odpověděla snacha. Dokud jste si do toho nestrčila nos. Zuzku s Gríšou jste rozehnali, teď jste došla na nás?
Co to meleš? Koho jsem rozeh
