První Dojem
Maminko, představuji ti Adélu, řekl Jakub s lehkým rozpakem, když v pozdní hodinu přivedl mladou ženu domů.
Dobrý večer, odsekla Marie a nespokojeně si mlčenlivou návštěvu prohlédla. Jaká roztomilá hodina na seznamování! Za pět minut půlnoc
Říkala jsem Kubovi, že je moc pozdě, bránila se Adéla, ale poslouchá mě? Tvrdohlavý jako mezek!
Dobrý tah, pomyslela si Marie hořce. Ospravedlňuje se a jeho maluje jako tyrana. Tahle holka mi nesedí.
Tak pojďte dál, povzdechla si a bez dalšího slova odešla do svého pokoje.
Co jiného jí zbývalo? Vyhodit jediného syna v noci na ulici? Kvůli cizí dívce? Jestli spolu chtějí žít, ať žijí. Matka má chránit syna a otvírat mu oči. A Marie to udělá rychle. Jakub tu svou vyhodí, bez lítosti. Bude mu dokonce líp!
Celou noc Marie přemýšlela, jak Adélu z bytu vystrnadit.
Ne, nebránila se Jakubově svatbě. V třiceti letech už bylo na čase založit rodinu.
Ale ne s ní!
Zaprvé, byla mnohem mladší. Jasný důkaz, že jí vítr fouká do hlavy.
Takhle má vypadat manželka? Matka? Hospodyně?
A pak, její chování mluvilo za vše vloudit se lidem do domu v nevhodnou hodinu, bez omluvy! Navíc se opovážila obvinit jejího milovaného syna bez důvodu
A k tomu všemu tu přespat!
Bylo to poprvé, nebo zvyk?
Zkrátka, Marie ji neměla ráda.
A tak ji časem přestane mít rád i Jakub.
Proč s ní ztrácet čas?
Plán se ukázal zbytečným.
Adéla jí sama dávala dost příležitostí, aby jí nastavila zrcadlo.
První varování přišlo hned ráno.
Zamkla se v koupelně na celou hodinu.
Jakub bezmocně pobíhal po bytě, čím dál víc rozzlobený.
Miláčku, co se děje? zeptala se Marie přehnaně laskavě. Holka se připravuje, chce se ti líbit
Ale já musím do práce!
Tak zaklepej, vysvětli jí, že tu není sama, navrhla matka.
To by bylo trapné, zamumlal. Promluvíme si později. A ty, mami, nestihneš autobus?
Já? Ne. Jsem připravená už dávno. Tady, udělala jsem lívance. Pojď se nasnídat.
Vždyť jsem se ani neumyl!
Škoda, uděláš to potom. Mezitím neztrácej čas pořádně se najez, budeš potřebovat síly.
Jakub si sedl ke stolu.
V tu chvíli Adéla vyšla z koupelny, s ručníkem na hlavě, zářivá.
Konečně! vykřikl Jakub a vrhl se k zamlženému zrcadlu.
Rychle se umyl, oholil, zhltl lívanec a už ve dveřích zavolal:
Uvidíme se večer! Snad se snesete.
Kubo! zavolala za ním Adéla. Dneska jsme měli jít pro moje věci.
Půjdeme. Až večer. Nezačni se nudit! Jeho hlas dozníval už na schodech.
Marie vstala, zavřela za synem dveře, otočila se k Adéle a stroze se zeptala:
Nestydíš se?
Ne, usmála se dívka. Měla bych?
Kvůli tobě přijde Jakub pozdě!
Nepřijde. Určitě si vezme taxi. Nebojte se, všechno bude v pořádku.
Každopádně si pamatuj: Nejsi tu sama. Jestli chceš ráno zabrat koupelnu na hodinu, vstaň dřív. Naštěstí dnes nemusím do práce.
Už se to nestane, řekla prostě Adéla. Omlouvám se.
Marie zůstala jako opařená. Čekala hádku, a místo toho
No dobře, zavrčela a zamířila do koupelny.
První, co jí padlo do oka, byla nová zubní pasta, otevřená, i když ta stará ještě nebyla dočerpaná.
Adélo, proč jsi otevřela novou pastu?
Víc se mi líbí.
Doufám, že sis přineseš vlastní? A šampon?
Samozřejmě, paní Nováková
A ručníky!
Přinesu si je
Navzdory všem pokusům vyvolat spor Adéla na žádnou návnadu neskákala. Se vším souhlasila, zdvořile přikyvovala, vzala na vědomí své budoucí povinnosti.
Když jí došly argumenty, Marie zaútočila přímo.
Proč jsi sem přišla?
Jakub a já se máme rádi
Jistěže ho miluješ, takového chlapce! Ale já nechápu: Co on na tobě vidí?
Neptala jsem se ho
A tví rodiče?
Maminka je švadlena.
A otec?
Nikdy jsem ho nepoznala.
Chápu. Dítě bez otce. A jak se chceš stát dobrou manželkou pro mého syna?
Budu dělat, co budu umět
Můžeš se snažit, jak chceš, nevyjde to. Můj syn tě nemiluje. Jen si to myslí. Já ho znám! A nikdy si tě nevezme! Proč by to dělal? Už teď mu lezeš do zadku.
On mě miluje, zašeptala Adéla, hlas se jí třásl. Jsem si jistá.
Žiješ v iluzích. Myslíš, že jsi první?
Ne ale na tom nezáleží
Nezáleží? Za týden tě omrzí! Nejsi pro něj dost dobrá! Vůbec nebystrá, co?
Jsem. Ale tady to slovo nezní nejlíp.
A proč ne?
Mám vysokou školu.
No a? Poslyš, holka, jdi domů. Tady pro tebe není místo. Snažím se ti to vysvětlit od rána, ale ty nechceš slyšet.
Dobře, odejdu. Ale co řeknete Kubovi? Nebude nadšený.
To není tvůj problém! Zmiz a už se nevracej. Nejsi vítaná.
Marie se sama lekla své krutosti. Nikdy by nevěřila, že něco takového řekne. Slova jí tekla jako jed.
A Adéla?
Dívka se na ni dívala s naprostým pochopením.
Jeho matka byla žárlivá. Sotva se znaly, a už mezi nimi vzplála nenávist. A to byl jen začátek
Dveře se zabouchly Jakub se vrátil dřív, než čekala.
Už? zlobila se Marie, která doufala
